Původ jména naší obce je udáván podobou osobního jména Chodec. Lidově Choč je staženinou.
Obec byla osídlena již v dobách prehistorických. Svědčí o tom prehistorické hroby nalezené v této lokalitě.
První písemné zmínky o Chotči spadají do devadesátých let 14. století. V roce 1394 prodal Čeněk z Chodče část svého majetku sezemickému klášteru a v roce 1407 totéž učinil i Martin z Chodče. Po zániku kláštera v roce 1421 připadla část obce Bořkovi z Miletína a na konci 15. století se stala součástí panství Pernštejnů.
Druhá část obce měnila majitele a roku 1551 tento díl prodal markvart slepotický se sousední obcí Časy Pernštejnům a tím byla obec spojena v jednom panství. Na konci 16. století čítala Choteč 16 usedlostí.
Děti z Chotče odedávna putovaly za vzděláním do Sezemic. V neznámém roce si místní občané zřídili v Chotči školu pokoutní (úřady nepovolenou). Byla dřevěná a stávala vedle domu č.p. 32 přibližně v místě dnešní zvonice. V roce 1805 vypukl při sušení lnu požár a škola lehla popelem.
Vyučování pak probíhalo po různých staveních až do roku 1837. Poté zde byla povolena expozitura a postavena nová školní budova. Ta však nevyhovovala, a proto byla roku 1881 zbudována jiná. Nacházela se na okraji vesnice vlevo ve směru na Holice.
Základní kámen byl položen 14. června 1881 a už 10. září 1882 byla vysvěcena. Stavbu provedl F. Hozák ze Sezemic. V roce 1885 byla rozšířena na dvoutřídní. Do školy docházely i děti ze sousední obce Časy. Členové místní školní rady Josef Karel (předseda), František Slabý (školní dozorce) a František Kašpar (člen), zvolení v roce 1909, dokázali opatřit palivo i ve válečných letech, kdy o něj byla velká nouze. Díky tomu zde mohlo probíhat vyučování nepřetřžitě téměř po celou dobu 1. světové války.
V roce 1960 byly na školní budově provedeny stavební úpravy. Opravena střecha, vyměněna okna, položeny parkety a přistavena nová budova pro polytechnickou výrobu. Zatímco v roce 1932 navštěvovalo školu 33 žáků, v roce 1961 docházelo do školy již jen 15 místních dětí a 4 děti slovenské národnosti, jejichž rodiče zde pracovali na melioracích. Počet dětí postupně klesal a roku 1973 byla výuka na zdejší škole ukončena. Od tohoto roku místní děti dojíždějí do školy v nedalekých Sezemicích. Bývalá budova školy patří nyní ze 2/3 obci Choteč a z 1/3 obci Časy a sídlí zde odloučené pracoviště MŠ Pohádka, Sezemice.
Není přesně známo od kdy byla služba pohostinství v naší obci provozována. Z historických zápisů je ale zřejmé, že tomu tak bylo už v 80. letech 18. století v Kloučkově statku na západní straně vesnice. Tomu statku se také říkávalo "U šenkýřů."
Ze spisů F.K.Rosůlka, pojednávajících o historii naší obce se dovídáme o častých návštěvách Kloučkova statku samotným císařem Josefem II. Bylo to v době stavby Josefovské pevnosti v roce 1780-1786. Zde prý koně přepřahal nebo využíval povozu statkáře k vyjížďkám po okolí. Údajně zde i přenocoval. Odměnou pro statkáře p. Kloučka byly pak od císaře tyto dary - bratru Kloučka císařský statek ve Dřítči, sestře pak císařský statek ve Chvojenci a Kloučkovi samotnému nechal vymazat vysoké dluhy v panských knihách.
Až v roce 1930 byla postavena Václavem Kloučkem stávající hospoda. V roce 1941 byla prodána novému majiteli Václavu Součkovi. Po roce 1948 přešel tento objekt pod správu Osvětové besedy při MNV v Chotči. V roce 1982 započaly práce na opravě sálu a později i na nutné opravě výčepu. 22. března 1986 byla tato rekonstrukce dokončena a pohostinství slavnostně otevřeno. O rok později začaly práce na plánované přístavbě sálu. Tato akce byla přerušena z důvodu nejasnosti vlastnického vztahu k nemovitosti. Až roku 1998 byly Nejvyšším soudem České republiky v Brně zbaveni práva vlastnictví původní majitelé. Právo vlastnické bylo potvrzeno obci Choteč.
K historickým památkám patří dodnes zachovalá, pečlivě udržovaná dřevěná zvonice, která je v lehce barokním stylu.
Mramorový kříž na pískovcovém soklu byl v roce 1856 přestavěn do gotického stylu. Obě památky stojí v centru obce.
Další památkou je kříž Jéžiše Krista v blízkosti budovy obecního úřadu. Ten patří ke statku Řehounkových a v roce 2005 byl na náklady rodiny opraven.
V roce 1919 místní sdružení republikánského dorostu s nevšední obětavostí zřídilo na obecní půdě úhledný park a pomník svobody. Pomník byl odhalen 7. září 1919.